Málo jaké téma je tak kontroverzně diskutované, jako krmení koní z ruky. A to jistě právem. Jídlo totiž svede zázraky v dobrém i zlém… Takový pamlsek po jízdě nebo pamlsek „jen tak“ na uvítanou, uspokojí svědomí jezdce a touhu se odvděčit svému oři. U koní to často vyvolává úplně jiný zážitek. Třeba si říká: „Určitě je tam více té dobroty! Kde? Sem s tím!“ Proč je to tak a proč je to často začátek začarovaného kruhu? Kůň má totiž velmi krátkou vteřinovou návaznost mezi žádaným činem a odměnou. Proto se nám často stává nevědomě, že odměníme vlastně vzteklé chování a domáhání se pochoutky na úvazišti, lezení do kapsy za dobrotou nebo kousání do bundy a ruky… Co s tím?
Nekrmit vůbec? Nebo dávat tomu pamlsku lepší návaznost? Pokud skončí to krmení v nežádoucí reakce, je možností k vylepšení hodně. Stojí to často za to vyzkoumat, kde u toho jednotlivého koně/jezdce může být ten kamen úrazu a co pomůže.
U nás se třeba osvědčilo multifunkční couvání jako mini úkol těsně před podáním jídla…
Udržuje koně v rozestupu. Ví, že pamlsek dostane, jen když ustoupí od nás.
Gymnastikuje. Pokud podáme pamlsek třeba dole a necháme koně couvnout, musí pohybovat lopatkami i se zátěži vlastního trupu vzad. Uvolní a posílí se tak pověšení trupu mezi lopatkami.
A last, but not least, uspokojí naše krmící ambice a poděkování koníkovi.
Mimochodem, takové poděkování slovně nebo s pohlazením je mnohdy i víc než pamlsek, přijde-li opravdu ze srdce a s naší nefalšovanou radostí. Koně rozdíl poznají!
