Nakládání do vleku

Je to věčné téma, diskutované mnoha ‚horsemany‘ a vyvolávající stresové chvíle u majitelů koní: Nakládání do přepravníku. Přitom existuje pár užitečných rad, které mohou nám i našim koním celou záležitost alespoň trochu ulehčit. Řídíme-li se zásadou, že když je úkol moc těžký, rozdělíme ho na lehčí menší úkoly, které vytvoří postupně celek, můžeme přistupovat k nakládání dobře připraveni a s větším klidem.

Problémová zaležitost číslo jedna: úzky prostor. Koně jako zvířata prchající neradi lezou do úzkého prostoru, který jim přirozeně brání utíkat od nebezpečí. Uzký prostor můžeme cvičit třeba mezi dvěma plachtami. Napřed bude prostor tak široký, aby ho dotyčný kůň zvládl, pak jej postupně zužujeme. Důležité přitom je, aby kůň uličku nejen proběhnul. Potřebuje vše zvládnout s klidem, s prohlédnutím okolí a častým zastavováním. Jen takto přehodnotí nebezpečnou situaci.

Druhá zásadní věc je podlézání a pohyb nad hlavou. Někteří koně opravdu řeší věci nad sebou až moc. Především pokud se jedná o plachtu nebo nízkou střechu v koněbusu. Postupně můžeme i tohle cvičit, napřed třeba jen s tužírkou, pak s ručníkem, plachtou nebo drenážní trubkou… Fantazii se meze nekladou.

Výhodné může také být, když se kůň seznámí s nepevným povrhem. Houpačka, matrace nebo gumová podložka mohou být užitečné.

Poslední bod, který dělá koním často starosti, je couvání, a tím možnost z přepravníku zase vyjít. Couvání lze cvičit na různém povrhu, z kopce, do kopce, do zatáčky nebo přes kavaletku – hlavně pomalu, s hlavou nízko a krok po krůčku, s možností kdykoliv zastavit.

S takto připraveným koníkem můžeme být o trochu méně nervózní, když dojde k nakládání  do skutečného přepravníku. Nakonec je to výhra i z dalšího důvodu, a to proto, že náš  kůň se nakazí stejně tak naší nervozitou, jako i naším klidem a nadhledem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.