První jarní hospůdka, k tomu „ňáká“ dobrůtka….

První jarní hospůdka, k tomu „ňáká“ dobrůtka….

Ahoj všichni, kdo třeba aspoň občas čtete naše „koňské povídání“.

Chci Vám tentokrát sdělit, že jsme zahájili jarní sezónu! No ale vy možná nevíte, co to přesně u nás v Milevu znamená „zahájit sezónu“! No to je tak: Před nějakou dobou přišla „naše Anička“ (tj. majitelka farmy, ale taky trenérka, rádkyně, chovatelka, kamarádka, léčitelka, masérka atd.- pozn. pisatelky) s nápadem, absolvovat občas výlety – samozřejmě koňmo – s cílem u nějaké hospůdky, kde občerstvíme sebe i naše koně a nasbíráme síly na zpáteční cestu. A ejhle – nápad se samozřejmě ujal, z cest do hospůdek se stala krásná tradice, která trvá už několik let. Program bylo sice nutno poněkud poopravit vzhledem k dvouletým omezením díky COVIDU, ale poradili jsme si! Naším cílem se v té době nestaly hospůdky jako takové, ale nějaké místo, kde je možno se utábořit a pochopitelně nechat odpočinout koně – takových míst už dnes máme několik, vždy samozřejmě v nádherné přírodě.  Pokud Vás zajímá, zda jsme tím nepřišli o občerstvení, které nám poskytovaly výše zmiňované hospůdky, můžu Vás uklidnit – na vzorného hostitele se vypracoval partner naší Aničky, který nám na domluvené místo v určený čas doručí vše, co naše hrdla ráčí – od jídla i pití – společenské „zámecké“ rauty za těmi našimi přírodními koňskými silně pokulhávají, to mi věřte!! Když už jsem použila výraz „zámecký“, nemohu nevzpomenout na „hospůdku“, kdy byl naším cílem Klášter v Kladrubech. Zážitek, kdy sedíte u něčeho dobrého na sluníčku v areálu kláštera, před vámi na nádvoří se spokojeně popásají vaši koně a za nimi se tyčí ta monumentální stavba …. to je nezapomenutelký zážitek jako z pohádky.

Ale to jsem se zase nechala unést – tak zpět k současnosti. Letos už jsme tedy sezónu zahájili, a to za krásného slunečného počasí. Bylo nás tentokrát 16, což je poměrně velký počet. Když jste jeli až na konci toho koňského průvodu a měli jste možnost pozorovat klikatícího se petrobarevného hada koní a jezdců pod blankytnou oblohou, byla to nádhera. No a tentokrát jsme tábořili u rybníka s březovým hájkem a hostina byla skvělá! Jen pro zajímavost – nejmladšímu účastníkovi bylo 9 let a nejstaršímu cca 80 ! Věřili byste tomu?

Tak už jsem toho zas dnes napovídala ažaž, mějte se fajn a já se budu těšit zas               někdy příště!

                                                                                                         Babča Zdenča