Odvaha a odhodlanost jsou vlastnosti, které nemají všichni jezdci. Přejít pocity strachu a dělat jako kdy by nebyli, nás ale také málokdy vede k cíli. Kůň totiž i zkryté pocity odhalí s lehkosti a přebere emoce svého jezdce. Co tedy můžeme dělat, když se v některých situacích bojíme?
Nejprve je důležité, že si dovolíme strach přiznat. Také je důležité, ať ho okolní lidé respektují (hlavně cvičitel) a náš strach nezesměšňují. Pak jsme schopný najít řešení ho odbourat. Jakou cestou si musí každý jezdec najít sám pro sebe, jelikož jsme tak individuální jako spouštěče naších pocitů.
Jestli nosit páteřák nebo bezpečnostní vesty nezáleží nejen na daném riziku situace, ale především na tom, jak se s ním cítí jezdec. Pomůže mu to k bezpečnějšímu pocitu, tak brnění určitě nosit má. Je jedno, co říká okolí. Protože kůň vnímá jistotu či nejistotu svého jezdce…
K odbourání strachu můžou sloužit nejen bezpečnostní předměty, ale také pomoc druhé osoby nebo získání více znalostí a lepší techniky a tím více jistoty.
Kdo v nejistých situacích sleze z koně neukáže slabost, ale sílu a odvahu. Naučil-li se kůň důvěřovat ze země, pomůže nám i našemu koni víc, když budeme s větší jistotou nohama na zemi a příkladem vpřed, než se strachem na hřbetě a necháme koně vyřešit situace sámotného.
