Islandští koně ‚vom Wittinghaus‘

Proč Wittinghaus?

Všechno začíná u spisovatele Adalberta Stiftera a jeho knihy o rytíři Wittiko (český Vítek z Krumlova). Jeho sídlem byl hrad Vítkův hrádek (nebo v němčině Wittinghausen), jehož zříceninu najdeme ještě dnes v česko-rakouském pohraničí za jezerem Lipno u Českého Krumlova. Wittiko procestoval křížem krážem Šumavu, Bavorsko, Rakousko či Čechy a v knize jsou popisovány jeho cesty středověkým pohořím. Jak to tehdy bylo u šlechticů rytířského rodu zvykem, cestoval na koni. Ale nebyl to rozhodně obyčejný kůň. Je popisován jako hrdina a přítel, byl to velký, šedý, mohutný a spolehlivý koník. Takový, jakého si člověk může na cestování jen přát…

Jakmile tedy přišel k nám do rodiny první vysněný šedý koník, bylo jasné, že jeho rod bude z Wittinghausu.

Jak tedy vypadá náš vysněný kůň dnes?

Šedá klisnička Bára je zakladatelkou našeho chovu. Přidávali se však časem další koně, kteří  splňovali  naše požadavky. Do úzkého výběru se dostanou  koně vyrovnané povahy, citlivé ‚závodní‘ koně tu najde člověk méně. Stabilní fundament je nutnost, aby koník uvezl i dospělého člověka. Prostě takoví koně dobrého starého typu. Úplně se ale ani nám samozřejmě nevyhnul pokrok moderního chovu islanďáku. I když máme „jen“ rekreačního partnera – nebo právě proto! – jsou důležité dobře dělitelné chody, fyziologická funkční stavba těla a především kvalitní mimochod tölt.

Dobrý hřebec ledacos (polovinu) ovlivní, ale důležité jsou klisny. S nimi hříbě vyrůstá, učí se návyky ve stádě a přebírá spoustu osobních (osobnostních) rysů, které jsou pro nás na prvním místě.

Klisny ve chovu

Keðja frá Mosfellsbæ
Iris von Herrnthann
Fró vom Wittinghaus
Kjara vom Wittinghaus
Kná vom Wittinghaus
Heiðrun vom Wittinghaus
Fríða vom Steinberg Hof
Edda vom Steinberg Hof
Maeja von der Sandheide
Rán vom Steinberg Hof
Freyðis vom Wittinghaus