Zázrak přírody a koňské biomechaniky je pověšení koňského trupu mezi lopatkami. Víte, jak to funguje, a co vše může přispět k tomu , aby se funkčnost udržela?
Spoj mezi předními končetinami a koňským tělem je tvořený ze svalů a vazů. Koním chybí klíční kost, která se třeba u člověka stará o stabilitu. Ještě že tak! Při nárazech a doskocích této váhy, by byla jakákoliv kost neustále zlomená… Opravdu silné svalové spojení jako biologický tlumič je tam mnohem účinější.
Co ale, když svaly zatuhnou a ztrácí svou pružnost? Váha celého koně spadne dolů a pověsí se do prsních svalů kolem hrudní kosti jako do houpacího sítě. Ty ale nejsou tvořeny k tomu, aby dlouhou dobu nosily a dojde i tam k hypertenzi a k zablokování hrudní kosti. Tvoří se takto nárazové špičky při pobybu koně – pro přední končetiny nesnesitelné, což se po určité době projeví patologickými změny na šlachách a kloubech předních nohou…
První známkou ‚spadnutí‘ je ďolík, který se vytvoří hned za okrajem lopatky, a který je v mnoha případech špatně diagnostikován jako hypotrofie trapézového svalu.
Další známkou přílišné zátěže je klenba mezi přednýma nohama: Máme-li gotickou stavbu, je to OK, romantický oblouk je „jakžtakž“ a bortí-li se klenba dolů, je to takřka za pět minut dvanáct.
Důvodů zhroucení téhle stavby je mnoho: Jeden může být třeba úzká komora sedla, která nám tlačí neustále trup dolů, občas jsou na vině i moc krátké výstuhy nebo výstuhy s křívém ukončením. Některé koně reagují zde velmi citlivé.
Kromě různých faktorů ‚vybavení‘ a ‚úrazového původu‘ nebo ‚přílišné zátěže‘ hraje ale roli i např. jezdecký sed: Má-li třeba kůň jezdce, který neustále tiskne koleno k sedlu, vytvoří skoro stejný efekt jako nepadnoucí sedlo a pohyb lopatek zatuhne.
