Pohyb lopatek: Od Anatomie do závěru kolen

Zázrak přírody a koňské biomechaniky je pověšení koňského trupu mezi lopatkami. Víte,  jak to funguje,  a co vše může přispět k tomu , aby se funkčnost udržela?

Spoj mezi předními končetinami a koňským tělem je tvořený ze svalů a vazů. Koním chybí klíční kost, která se třeba u člověka stará o stabilitu. Ještě že tak! Při nárazech a doskocích této váhy, by byla jakákoliv kost neustále zlomená… Opravdu silné svalové spojení jako biologický tlumič je tam mnohem účinější.

Co ale, když svaly zatuhnou a ztrácí svou pružnost? Váha celého koně spadne dolů a pověsí se do prsních svalů kolem hrudní kosti jako do houpacího sítě. Ty ale nejsou tvořeny k tomu, aby dlouhou dobu nosily a dojde i tam k hypertenzi a k zablokování hrudní kosti. Tvoří se takto nárazové špičky při pobybu koně – pro přední končetiny nesnesitelné, což se  po určité době projeví patologickými změny na šlachách a kloubech předních nohou…


První známkou ‚spadnutí‘ je ďolík, který se vytvoří hned za okrajem lopatky, a který je v mnoha případech špatně diagnostikován jako hypotrofie trapézového svalu.

Další známkou přílišné zátěže je klenba mezi přednýma nohama: Máme-li gotickou stavbu,  je to OK, romantický oblouk je „jakžtakž“ a bortí-li se klenba dolů, je to takřka za pět minut dvanáct.

Důvodů zhroucení téhle stavby je mnoho: Jeden může být třeba úzká komora sedla, která nám tlačí neustále trup dolů, občas jsou na vině  i moc krátké výstuhy nebo výstuhy s křívém ukončením. Některé koně reagují zde velmi citlivé.

Kromě různých faktorů ‚vybavení‘ a ‚úrazového původu‘ nebo ‚přílišné zátěže‘ hraje  ale  roli i např. jezdecký sed: Má-li  třeba kůň jezdce, který neustále tiskne koleno k sedlu, vytvoří skoro stejný efekt jako nepadnoucí sedlo a pohyb lopatek zatuhne.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.