Milí koňáci i „nekoňáci“, zkrátka všichni, kdo máte rádi koně i ostatní „venkovskou havěť“, přírodu a všechno, co s tím souvisí.
Ráda bych se s vámi podělila o svůj pohled na stateček na milevské návsi, který mi na již dost stará kolena vstoupil do života a stal se jeho nedílnou součástí.
Ti z vás, kteří navštívili webové stránky statku, nebo získali informace o něm z jiných zdrojů, již vědí, co všechno jim tam je nabízeno. Já bych Vám ale dneska ráda pověděla něco o tom, co na statku Vikinghorse Milevo rozhodně nenajdete – tj. nervozitu, křik, hrubost, netoleranci, netrpělivost, spěch, neohleduplnost a bezohlednost. Nenajdete zde ani naleštěné kliky a dvůr beze smítka, ale rozhodně nikdy tu nenajdete nepohodu nebo nezískáte pocit, že nejste vítáni.
Zdá se vám to příliš idylické a neskutečné v dnešní době? Když si čtu, co jsem právě napsala, musím uznat, že to může znít poněkud nepravděpodobně a zaujatě. Ale vzpomněla jsem si na malou epizodku, která mi potvrdila, že to nebude jen moje vnímání…
V létě loňského roku jsem měla možnost být přítomna u zkoušek několika „našich“ koní, kteří budou – a jsou již nyní – využíváni pro hipoterapii (o tom třeba zase někdy příště). Jedná se o poměrně náročnou a důkladnou zkoušku, kterou provádějí komisaři České hiporehabilitační společnosti, kteří při ní prověřují, jak dobře jsou koně pro tuto specifickou činnost připraveni. Přijely dvě ženy a strávily na statku téměř celý den. Prověřovaly důkladně 8 koní a seznamovaly se s prostředím, ve kterém má být hipoterapie provozována. A nyní se konečně dostávám k tomu, co vám vlastně chci tlumočit: Obě paní komisařky po celém pro ně jistě náročném dni prohlásily, že ač při své práci navštívily farmy téměř po celé republice, nikde se necítily tak skvěle, nikde nezažily takovou pohodu a klidné láskyplné jednání s koňmi jako v Milevu, a že vlastně kdyby nemusely, snad by ani neodjely……..Nemusíte mi věřit, ale třeba se někdy přijdete přesvědčit osobně a já vám to odpřísáhnu na koňské uši! Těším se!
Babča Zdenča