Co nebo kdo přesně je Angie?

Co nebo kdo přesně je Angie?

Kdo sleduje naše stránky a přispěvky možná už jednou zakopl přes jméno „pobyt s Angie“. Ano, Angie ne Anglie, jak by se dálo v rychlosti přehlédnout…

Je jedno, jestli ho nazýváme pegasus, kentaur nebo jednorožec. Angie je neviditelný, a v každé fantazii má třeba trochu jinou postavu. Určitě ale má křídla a letí rychle z jednoho místa na druhé. Létá vždy tam, kde se dotknou v zájemném respektu duše zvířecí s lidskou.

Angie je anděl strážný zvířátek z knížky „Jezdecká škola dle Lindy Tellington-Jones“. Angie rozumí řeči koní a pomůže nám naše čtyřnohé kamarády lépe poznávat a pochopit. V knížce od Lindy Tellington-Jones vysvětluje, proč koně občas reagují jinak než my a jak poznáme, když se náš kůň cítí dobře…

Angie kurzy a pobyty jsou víc než jen pobyty s koňmi. Jsou to kurzy, kde se naučíme, jak získat koně jako opravdového kamaráda. Naučíme se nejen jezdit vybalancovaně a v souladu s koněm, ale i pracovat a dorozumět se s koněm ze země, různé masáže, tzv. TTouch doteky, které podporují zdraví a pohodu našeho koně, ale také teoretické znalosti a dovednosti.

Rychlost výcviku si určuje každý sám, bezstresová atmosféra přispívá ke spoustě angie chvilek. Chvilky, kdy se přiblížíme o trochu více svému snu splynout s koněm a tvořit s ním jeden celek…

Více zajimavosi o Angiepobytech je i zde: Ziemlich beste Freunde mit Pferden – Angie® – Jugendreitkurse (angie-jugendreitkurse.de)

Kdy se koná další Angie pobyt u nás najdete zde!

„Je to víc, než jen kroužek ježdění“

„Je to víc, než jen kroužek ježdění“

Lukka je jeden z našich nejstarších školních koní. Pyšných 26 let ji jsou, ale je stále fit a k mání pro ledacos. Mohla by mluvit nebo psát, by nám určitě ze svého života hodně vyprávěla… Třeba i to, že ježdění je daleko víc, než jen se vozit na koních. Že stimuluje tělo jako například koordinovaný pohyb, správné držení těla nebo schopnost pohybu v rytmu, je ještě pochopitelné. Zvláště  když bereme v úvahu, že koňské a lidské tělo jsou v úzkém spojení  a potřebují obě směřovat ke zdravému biomechanickému pohybu. Pohyb, který co nejméně omezuje a poškozuje tělo či páteř člověka.

Ta část ježdění, která už není tak očividná, spadá do sociální sféry. Na úspěch či neúspěch jsou vždy dva, kteří se potřebují domluvit jako tým. Přitom je důležitě, abychom se učili jasně vyjadřovat, co chceme, co potřebujeme a co cítíme. Jen tak má partner  – kůň – šanci pochopit, co po něm žádáme. A to začíná často už při jednoduchém vodění nebo práci ze země.

Další skvělá schopnost, je schopnost naslouchat. Mladý člověk se učí, co se jeho koníkovi líbí, co méně, jaké má osobní potřeby a  kde a kdy je třeba brát na něj ohled.

K tomu, abychom tvořili s koněm tým, potřebujeme nejen tělesný vývoj a znalost  nějaké techniky či zručnosti,  neméně důležitý je  vývoj vlastní osobnosti a sociálních schopností. Ježdění je prostě jedn z mála sportovných disciplín  ‚all inclusiv‘.

Vzpřímení jezdce vs vzpřímení koně

Vzpřímení jezdce vs vzpřímení koně

„Srovnej svého koně a vzpřim ho!“ Znáte tohle centrální téma? Možná jedno z nejcentrálních témat nejen pro koně, ale také pro jezdce…

Pokud kůň a jezdec vystoupali na škále výcviku tak daleko, pak dosáhnou podstatné věci: Mají předpoklady k tomu, aby oba zůstali dlouhou zdraví.

Pro koně máme různá cvičení a techniky, jak ho srovnat. Začíná to u širokého vedení otěží, u ježdění ostrých zatáček až k jízdě „plec dovnitř“ atd. Ale o množství různých variant třeba někdy příště . Když bereme v úvahu, ze kůň je odrazem svého jezdce, pak je víc než jasné, že jezdec se stejně tak musí srovnat a vzpřímit.

Jako u feldenkraisové metody k tomu může  pomoci představa, že je pánev náš centrální záchytný bod. Jsme-li schopni udržet ji v rovné (takzvaně neutrální) pozici, zbytek těla se dříve nebo později přizpůsobí . Hluboké stabilizační svalstvo kolem páteře se zpevní a umožní  nám se odrazit mezi lopatkami a růst z hrudní a krční páteře. Hlava takového vzpřímeného jezdce je volně pohyblivá a nosí se v klidu.

Tohle je mimochodem také důvod, proč je hiporehabilitace pro tělesně postižené lidi  tak úspěšná. Jako jedna  opravdu z mála rehabilitačních metod aktivuje hluboké stabilizační svalstvo a indukuje skrz pohyby pánve v páteřní míše v člověku ten impulz se vzpřímit. Tenhle malý zázrak mohli vidět účastnící kurzu terapeutického ježdění uplynulý víkend, kdy jsme pod odborným dohledem vozili na koni postiženého chlapečka . Po chvíli byl najednou schopný nadzvednout hlavu, která jindy padala bezvládně z jedné strany na druhou, a krátkou dobu ji držet.

Protože je anatomicky funkční sed také předpokladem pro jakékoliv smysluplné používání pomůcek a dorozumění se se svým koněm, začíná zítra náš kurz jezdecký sed v balanci a doufám, že zvládneme během víkendu spoustu jezdců srovnat a vzpřímit. Pro zdraví koní a jejich jezdců!

Šátek na hlavě

Šátek na hlavě

Váš kůň má krátkou soustředěnost? Je lekavý nebo nervózní? Nemůže stát a být na  chvíli v klidu? Možná by si přál bandáž na hlavu!

Tělesné bandáže jsou elastické bandáže, které se dají motat různě kolem těla koní. Účinkují na úrovni fascii, uvolňují svaly a stimulují určité části těla nositele (koně). Návod, jak použít  takové bandáže, kam a proč je upevnit, by vyplnil celou stránku. (Nebo celý den, třeba  u nás na semináři!)

Bandáž kolem týlu je ale  poměrně jednoduchá. Co nejdrřív je dobře koně seznámit s bandáži, aby věděl že ho nekouše ;-).

Na hlavě ji snáší drtivá většina koní dobře. Lze ji namotat dvakrát nejdřív kolem týlu. Pak přetáhneme napřed jednu smyčku přes jedno ucho, pak druhou smyčku přes druhé ucho dopředu. Kolem uší stimulují spoustu nervových vedení, která zde vycházejí z páteřní míchy a zásobují hlavu i krk koně.

Koně často rychle reagují, pokud jim bandáž na hlavě dělá dobře. Očivídně se snižuje hladina stresu, hlava se často sníží, zívání a žvýkání následuje. Pokud s ní kůň  pracuje rád, může ji nosit tak dlouhou, jak je potřeba. Žádné „vedlejši učinky“ nebo „zvykací efekt“ nemívá. Konec konců je to podobné, když si sami nasadíme kapucu, šátek nebo klobouk, i když by to nebylo třeba. Citíme se s ním mnohdy prostě líp ;-).

Pohyb lopatek: Od Anatomie do závěru kolen

Pohyb lopatek: Od Anatomie do závěru kolen

Zázrak přírody a koňské biomechaniky je pověšení koňského trupu mezi lopatkami. Víte,  jak to funguje,  a co vše může přispět k tomu , aby se funkčnost udržela?

Spoj mezi předními končetinami a koňským tělem je tvořený ze svalů a vazů. Koním chybí klíční kost, která se třeba u člověka stará o stabilitu. Ještě že tak! Při nárazech a doskocích této váhy, by byla jakákoliv kost neustále zlomená… Opravdu silné svalové spojení jako biologický tlumič je tam mnohem účinější.

Co ale, když svaly zatuhnou a ztrácí svou pružnost? Váha celého koně spadne dolů a pověsí se do prsních svalů kolem hrudní kosti jako do houpacího sítě. Ty ale nejsou tvořeny k tomu, aby dlouhou dobu nosily a dojde i tam k hypertenzi a k zablokování hrudní kosti. Tvoří se takto nárazové špičky při pobybu koně – pro přední končetiny nesnesitelné, což se  po určité době projeví patologickými změny na šlachách a kloubech předních nohou…


První známkou ‚spadnutí‘ je ďolík, který se vytvoří hned za okrajem lopatky, a který je v mnoha případech špatně diagnostikován jako hypotrofie trapézového svalu.

Další známkou přílišné zátěže je klenba mezi přednýma nohama: Máme-li gotickou stavbu,  je to OK, romantický oblouk je „jakžtakž“ a bortí-li se klenba dolů, je to takřka za pět minut dvanáct.

Důvodů zhroucení téhle stavby je mnoho: Jeden může být třeba úzká komora sedla, která nám tlačí neustále trup dolů, občas jsou na vině  i moc krátké výstuhy nebo výstuhy s křívém ukončením. Některé koně reagují zde velmi citlivé.

Kromě různých faktorů ‚vybavení‘ a ‚úrazového původu‘ nebo ‚přílišné zátěže‘ hraje  ale  roli i např. jezdecký sed: Má-li  třeba kůň jezdce, který neustále tiskne koleno k sedlu, vytvoří skoro stejný efekt jako nepadnoucí sedlo a pohyb lopatek zatuhne.

Malý terénní pětikvalt…

Malý terénní pětikvalt…

„Jé, to vypadá vtipně!“, je výkřik, který slyším často, když si naši islanďáci mastí rychle v mimochodu. Co vypadá na první pohled neobvykle, vykouzlí ale později i skeptikovi úsměv na tváři, pokud se nechá nést na zádech mimochodících.

Mimochod tölt je čtyřdobý pohyb s osmi fázemi, při kterých se střídají laterální a diagonální nohy na zemi. Neexistuje fáze, kdy by kůň měl všechny čtyři nohy ve vzduchu. Pořadí nohou odpovídá pořadí v kroku, zadní pravá, přední pravá, zadní levá, přední levá. Rozdíl ovšem je, že se dotýkají jen jedna nebo dvě nohy současně země. V kroku jsou to současně dvě nebo tři nohy.

Svezení je to parádní. Člověka nenadhazuje ani nerozhodí: Může si v klidu nést plný džbán nějakého dobrého pití…

Islanďáci vydrží běhat dlouhé vzdálenosti v mimochodu. Tím, že udrží pořád nějakou nohou kontak s povrchem, jsou extremně jistí i v náročnějším terénu. Pohodlnost chodů předurčuje islanďáka mimo jiné jako rekreačního partnera na vyjížďky. Kdo si chcete vyzkoušet tyhle malé koníky na vlastní kůži a nechce hned kvůli tomu cestovat na Island, rádi Vás uvítáme u nás na statku Vikinghorse Milevo.

Ježdění na koních je sport. Co od nás vyžádá?

Ježdění na koních je sport. Co od nás vyžádá?

Ježdění na koni se zdá poměrně jednoduché. Člověk tam sedí a nechá se vozit… Alespoň to tak vypadá pro diváka, který s koňmi nemá dosud žádné zkušeností. Že ježdění je ale opravdu sportovní disciplína, a mnohdy ještě daleko víc, málokdo na první pohled pozná.

Jezdit jako tanečník

Jedním ze zajímavých aspektů  je třeba koordinace. Jezdec se učí koordinovat různé pohyby současně. Ruce i nohy dělají rozdílné věci, člověk si uvědomuje pozici svého těla a učí se ho cíleně umístit. Tyhle koordinační schopnosti se dají přirovnat  třeba k tanečníkům. Stejně tak jako tanečník, musí i jezdec časem vyvinout cit nejen pro vlastní tělo, ale i pro svého partnera – koně.

Zdravé cvičení pro páteře

Mimochodem, když jsem u toho nezávislého pohybování končetinami – toto umožňuje jen neutrální pozice kyčlí, kdy nedojde k žádné jednosměrné zátěži  páteře a  meziobratlových plotýnek. Správné ježdění tedy podporuje jednoznačně i zdravý pohyb. A toho máme často bohužel málo (podle mých zkušeností bohužel už i malé děti…)

Co má hudba s ježděním společné?

Další důležitou dovedností jsou rytmus a schopnost rytmizovat. Hudební cit se na koni vždy vyplatí! Ale i ti, kteří ho od Pána Boha nedostali příliš mnoho, se mohou značně zlepšit při ježdění na koni.

Posílení – jaké oblasti jsou zatížené?

Trénují se také svaly a síla? Kdo už jel delší vzdálenost ve stehenním sedu, postavený ve třmenech, určitě odpoví kladně. A jaké svaly se trénují? Mimo jiné dostávají „zabrat“ vnitřní stabilizační svaly kolem páteře, jejichž zapojení je nutné při vybalancování celého těla, a s tím spojený kyčelní opasek a ramena. A také na pořádný „pekáč buchet“ je zaděláno! Břišní svalstvo je velmi důležité – především najít  vyrovnaný poměr mezi zádovými a břišními svalovými řetězci. Aby se jezdec  naučil posilovat ty správné oblasti svého těla, je dobré mít zkušeného cvičitele. Naučit se nesprávné pohybové vzory je často špatné i pro zdraví jezdce. (Pro koně samozřejmě také.)

Jak ježdění ovlivňuje vývoj mladé osobnosti?

Soustředěnost a zklidnění těla i duše, to jsou další důležité aspekty, které by měl člověk u koní zvládnout. Hlavně u mladých žáků jde často o aspekt velmi důležitý. Přitom jsou naše koně trpělivými učiteli, kteří nastaví žákovi zrcadlo ihned, jakmile jeho soustředěnost odcválá jinam. To pak je ten dvounohý cvičitel  často bez práce. 😉

Cílevědomost, sebejistota, ohleduplnost a zodpovědnost nejen vůči koním, to jsou další vlastnosti, které se v dnešním světě hodí, a které dělají z cvičitele jezdectví často mnohem víc, než jenom instruktora; starají se o to, aby byla jeho práce vždy zajímavá, smysluplná a naplněná.

Jezdit na barevných míčkách…

Jezdit na barevných míčkách…

Někomu nejde pracovní klus, někdo je zatuhlý v zádech, někdo zase sedí křívé v sedle… Často i své problémy moc dobře známe… Ale jak z toho ven?

Můžou nám pomoci barevné míčky, které vyvinul Eric Fränklin, tanečník a choreograf ze Švýcarska. Pod zadkem v sedle, pod pažemi, pod stehny atd. jsou schopny uvolnit a stimulovat fascie a svaly a pomohou takto jezdci změnit navyklé stereotypy.

Jezdecký sed se vytvaruje správnou funkcí. Instrukce, které vytvoří na oko krásně vypadající sed, často se svému cíly vyhnou. Klasickým příkladem jsou prošlápnuté paty. Prošlápnutím nám zatuhne nejen kotník, ale i koleno a kyčle. Přitom podpora uvolněné nohy nechá paty rytmicky pérovat nízko ve třmenu …

Barevný „(ne)smysl“ pod zadkem samozřejmě není jediná možnost, jak na uvolněný sed.  Ale je skvělé,když v některých situacích nemusíme myslet navíc ještě na uvolněnost, ale máme pomůcku, která tam naše tělo dovede svépomocí. Pokud chcete také sedět na barevném míčku, uspořádáme začátkem dubna opět víkendový kurz ‚jezdecký sed v balanci‘,  kde mimo jiné použiváme i Franklinovy míčky.

Zde najdete vše potřebné a přihlášení na vikendové školení pro jezdce.