TTouch doteky – magický kroužek a čtvrt

TTouch doteky – magický kroužek a čtvrt

Kroužek a čtvrt – není to jen magické číslo, je to základ některých TTouch doteků dle Lindy Tellington-Jones. Proč zrovna kroužek a čtvrt? Zatím ještě jistě nevíme… Fakt ale je, že masáže v tomhle rytmu mají mimořádný vliv na naše mozkové frekvence. Elektroencefaletické měření během TTouch doteků dokázalo, že právě kroužek a čtvrt vyvolával znatelně zharmonizovaný obraz grafů. Jiné variace kroužků toho schopny nebyly.

Přitom bylo zajímavé, že vliv to mělo jak na příjemce doteků, tak na poskytujícího. Profituje tím pádem nejen kůň v krátké chvíli odpočinku, ale i člověk se uklidní a zvládá uspořádat myšlenky.

Tenhle fenomén bude  nejspíš i jedním z hlavních důvodů, proč koně reagují tak citlivě na TTouch doteky nejen v přímém kontaktu, ale i na dálku. Koně mají doslova šestý smysl,  který jím umožňuje vnímat na dálku naše emoce, či elektrické mozkové impulzy. Vyhledávají raději harmonické signály,  emocionálnímu chaosu se často raději vyhýbají.

Když se naladíme opět na příjemnou frekvenci,  dá se často pozorovat, že koně společnost   tohoto člověka schválně vyhledávájí. Pomoct nám u toho můžou třeba TTouch doteky z dálky nebo i na sobě.

Péče o korunky

Péče o korunky

Závodní sezóna začala. Teď už není čas na velké opravy, ale je spíš důležité udržovat koně ve formě do podzimu. Skvělá možnost, jak k tomu přispět, je mazání kopýtek. Přitom nemám na mysli mazání vazelínou nebo jiným přípravkem, jak to jistě všichni znáte! Ne, já myslím mazání korunek a stimulaci akupunkturních bodů.

Stejně jako my na našich rukou a nohou, mají koně na korunkách konce a začátky všech meridiánů, ve kterých cirkuluje podle východních učení životní energie čchi (qi). Na těchto přechodech to často vázne. Neprojde energie, dojde ke stagnaci v energetickém toku v celém těle. Manifestní zdravotní problémy jistě následují. Typický pro stagnaci může být fenomén nateklých nohou po klidu, špatná koordinace nohou nebo pomalý růst kopyt. Samozejmě se může ale objevovat i jinde v těle, celkem podle toho, kde má ten který jedinec slabší články svého systému.

Jak tedy udržujeme přechody průchodné? Třeba mázáním masti na vodové bázi. Obyčejná indulona nebo jiný krém na ruce dělá obvykle dobré služby. Voda jako vodič elektrických iontů se stará o předávání energií. Čistá vazelína tenhle efekt nemá, spíš izoluje.

Směr pro mazání korunek: Takto se přelévá energie z jednoho meridiánu do druhého.

Korunky téměř nemůžeme mazat příliš. Dvakrát  až třikrát do týdne je dobré meřítko. V době velkých zátěží a akutních potíží i každodenním mazáním nic nezkazíme. Často nám koně sami napoví, jestli pravidelné mazání je třeba. Sami si totiž zpracovávají při potřebě korunky zuby nebo jinými ostrými předměty. Vidět jsou pak ošoupaná, často bílá místa na koruně.

Vzpřímení jezdce vs vzpřímení koně

Vzpřímení jezdce vs vzpřímení koně

„Srovnej svého koně a vzpřim ho!“ Znáte tohle centrální téma? Možná jedno z nejcentrálních témat nejen pro koně, ale také pro jezdce…

Pokud kůň a jezdec vystoupali na škále výcviku tak daleko, pak dosáhnou podstatné věci: Mají předpoklady k tomu, aby oba zůstali dlouhou zdraví.

Pro koně máme různá cvičení a techniky, jak ho srovnat. Začíná to u širokého vedení otěží, u ježdění ostrých zatáček až k jízdě „plec dovnitř“ atd. Ale o množství různých variant třeba někdy příště . Když bereme v úvahu, ze kůň je odrazem svého jezdce, pak je víc než jasné, že jezdec se stejně tak musí srovnat a vzpřímit.

Jako u feldenkraisové metody k tomu může  pomoci představa, že je pánev náš centrální záchytný bod. Jsme-li schopni udržet ji v rovné (takzvaně neutrální) pozici, zbytek těla se dříve nebo později přizpůsobí . Hluboké stabilizační svalstvo kolem páteře se zpevní a umožní  nám se odrazit mezi lopatkami a růst z hrudní a krční páteře. Hlava takového vzpřímeného jezdce je volně pohyblivá a nosí se v klidu.

Tohle je mimochodem také důvod, proč je hiporehabilitace pro tělesně postižené lidi  tak úspěšná. Jako jedna  opravdu z mála rehabilitačních metod aktivuje hluboké stabilizační svalstvo a indukuje skrz pohyby pánve v páteřní míše v člověku ten impulz se vzpřímit. Tenhle malý zázrak mohli vidět účastnící kurzu terapeutického ježdění uplynulý víkend, kdy jsme pod odborným dohledem vozili na koni postiženého chlapečka . Po chvíli byl najednou schopný nadzvednout hlavu, která jindy padala bezvládně z jedné strany na druhou, a krátkou dobu ji držet.

Protože je anatomicky funkční sed také předpokladem pro jakékoliv smysluplné používání pomůcek a dorozumění se se svým koněm, začíná zítra náš kurz jezdecký sed v balanci a doufám, že zvládneme během víkendu spoustu jezdců srovnat a vzpřímit. Pro zdraví koní a jejich jezdců!

Pohyb lopatek: Od Anatomie do závěru kolen

Pohyb lopatek: Od Anatomie do závěru kolen

Zázrak přírody a koňské biomechaniky je pověšení koňského trupu mezi lopatkami. Víte,  jak to funguje,  a co vše může přispět k tomu , aby se funkčnost udržela?

Spoj mezi předními končetinami a koňským tělem je tvořený ze svalů a vazů. Koním chybí klíční kost, která se třeba u člověka stará o stabilitu. Ještě že tak! Při nárazech a doskocích této váhy, by byla jakákoliv kost neustále zlomená… Opravdu silné svalové spojení jako biologický tlumič je tam mnohem účinější.

Co ale, když svaly zatuhnou a ztrácí svou pružnost? Váha celého koně spadne dolů a pověsí se do prsních svalů kolem hrudní kosti jako do houpacího sítě. Ty ale nejsou tvořeny k tomu, aby dlouhou dobu nosily a dojde i tam k hypertenzi a k zablokování hrudní kosti. Tvoří se takto nárazové špičky při pobybu koně – pro přední končetiny nesnesitelné, což se  po určité době projeví patologickými změny na šlachách a kloubech předních nohou…


První známkou ‚spadnutí‘ je ďolík, který se vytvoří hned za okrajem lopatky, a který je v mnoha případech špatně diagnostikován jako hypotrofie trapézového svalu.

Další známkou přílišné zátěže je klenba mezi přednýma nohama: Máme-li gotickou stavbu,  je to OK, romantický oblouk je „jakžtakž“ a bortí-li se klenba dolů, je to takřka za pět minut dvanáct.

Důvodů zhroucení téhle stavby je mnoho: Jeden může být třeba úzká komora sedla, která nám tlačí neustále trup dolů, občas jsou na vině  i moc krátké výstuhy nebo výstuhy s křívém ukončením. Některé koně reagují zde velmi citlivé.

Kromě různých faktorů ‚vybavení‘ a ‚úrazového původu‘ nebo ‚přílišné zátěže‘ hraje  ale  roli i např. jezdecký sed: Má-li  třeba kůň jezdce, který neustále tiskne koleno k sedlu, vytvoří skoro stejný efekt jako nepadnoucí sedlo a pohyb lopatek zatuhne.

Balanční otěž

Balanční otěž

Užitečný tip, který napomůže vést koně k fyziologickému smysluplnému pohybu pod sedlem.

Občas má jezdec plné ruce. Balanční otěž ovšem vezme do ruky rychle, když ho potřebuje. Pro jezdeckého koně je to totiž skvělá pomůcka, která mu pomůže posouvat svoje těžiště dozadu a vrátit se do balance. Velmi užitečné je třeba i v náročném terénu.

Co vypadá tak hezky jako řetízek, není nic jiného než obyčejné 6metrové lanko ze stavebnin. Balanční otěž leží nad ramenným kloubem na začátku krku. Tam účinkuje na nervový komplex, ganglium stellatum, rozpojka nervů, která zásobuje přední končetiny a krk. Tam dokáže jeho impuls vyvolávat reflex dopředu-dolu se současném nadzvedání trupu.

U remonty, mladého koně v prvním roce jeho výcviku, je balanční otěž zvlášť smysluplná. Podporuje brzdící a řídící pomůcky bez toho že omezuje koňskou hlavu. Takto může kůň nosit balanční tyč hlava-krk volněji a pod jezdcem najít znova svou přírodní rovnováhu.

Pomůcky musí být učiné a jednoduché… takto zaplétáte svoje balanční otěže jednoduše samy!

Ale také u staršího jezdeckého koně je balanční otěž skvělá věc. Zde třeba pomůže při chůze z kopce, aby kůň zvládl chodit pomalu, nosit váhu na zadních končetinách a aby neztratil rovnováhu i v těžkém terénu.
Metoda Tellington TTouch® překvapí ještě s mnoho dalšími zajímavými pomůckami, které zjednoduší všední den jezdce.

O zatáčkách, centrifugálních sil, narovnání koně a o přirozených zákonech…

O zatáčkách, centrifugálních sil, narovnání koně a o přirozených zákonech…

Koně jsou opravdoví místři v pohybu s dokonalým atletickým tělem vytvořené k rychlému pohybu. Jeden háček tam ovšem je: Kůň se nenarodil s jezdcem na zádech. A pokud chceme udržovat svého koně dlouhou dobu funkční, musíme znát některé přirozené zákony, kterými se náš kůň řídí. Jeden takový zákon je pohyb v zatáčkách.

Zatáčky nepatří k jejich běžnému pohybového standartu, už vůbec ne zatáčky v rychlosti. Zatáčku probíhá kůň jako motorka se značným náklonem dovnitř. Hlava a krk jsou poměrně vysoko a starají se o to, aby neztratil rovnováhu. Proč nejsou takové zatáčky pro koně s jezdcem na zádech ideální?

Během zatáčky pracuje celé tělo na plný výkon. Klouby (hlavně dolní klouby končetin) srovnávají úhel náklonu, laterální zádové a břišní svaly vykompenzují jednostranní zátěž na vnitřní lopatce a stabilizují aktivně celé tělo. Tím větší práce, pokud má ještě s sebou batoh a otázka času, kdy vypoví službu klouby a šlachy nebo kdy kůň si natrénuje hypertenzní svalstvo v oblasti lopatek a zad.Čím dřív kůň s nácvikem začíná, tím líp. Napřed je ideální cvičit ze země a bez zátěže na hřbetě. Nápomocní může být postavený labyrint dle Lindy Tellington-Jones, kde koníkovi je dáno viditelné ohrazení.

Co se tedy musíme naučit, aby kůň pod sedlem zůstal dlouhou funkční? Tajemství je v narovnání koně, neoprávněné jeden z posledních bodů klasické škály dresúry. A tím není jen myšleno, že kůň šlape předními i zadními nohy ve stejné stopě, ale i s tím spojený fakt, že prochází zatáčku bez náklonu dovnitř. Takto se zredukují pro tělo škodlivé centrifugální síly.

Důležité je také ze začátku pomalost. Jen tak se dokáže tělo naučit novou koordinaci a správnou techniku. Zde je kůň ježděn zezadu s poprsními laňkami dle Tellington, které formují tělo v zatáčce.

Není vodění jako vodění

Není vodění jako vodění

Znáte to? Dny jsou krátké, světla je málo a chuť na dlouhý náročný trénink je nulová? Člověk, který zrovna nemá k dispozici osvětlenou jízdárnu, se do sedla v zimě tolik nedostane. Navíc mrznou akorát nohy ve třmenech… Naštěsti existuje spousta méně časově náročných činností, které můžeme dělat a které nám nohy zahřívají. Co třeba vodění? Umíte? Tak zkuste pár variant klasického vodění, které může Vám i koníkovi zaměstnat mozek.

Vodící techniky a pozice jsou různé. Přitom není žádná špatná nebo lepší, jen mají své speciální požadavky a určité výhody. Dá se říct, že čím víc toho umíte, tím bude lepší koordinace a sebevnímání Vás samotných i Vašeho koně a tím bezpečnější zacházení s koněm.

Co třeba vodit „z druhé“ strany? Spousta lidí vodí koně jen z levé strany. Jestli je za tím zvykem dávný vojenský dril a touha po sjednocené armádě, nebo fakt, že koně vnímají levým okem a hemisférou mozku lépe, není důležité. Fakt je, že z pravé strany to není stejné, jelikož nás kůň vnímá především pravým okem a druhou hemisférou. Tip pro koně, kteří s voděním zprava mají problém, je, vést ho ve dvojíci z obou stran. Takto může postupné pochopit, co po něm chceme. Navíc pracují najednou obě hemisféry a vyvinou se nervové spoje, o kterých jsme ani neměli tušení.

Kdo techniku vodění z obou stran chce dovést k dokonalosti, může se o to pokusit vedením ve ‚včelím vodítku‘. Při vodící technice z řad Tellington se provlíkne lanko spodním ohlávkovým kruhem. Vodiče nejsou pevně přivázané k ohlávce. Kůň se může hýbat doleva i doprava. Přesnost je tu těžší oříšek a orientovat se musí kůň symetrickou řečí těla obou vodičů. PS.: Nezapomeňte se domluvit, kdo z vodičů v případě útěku koně pouští vodítko a kdo drží, aby Váš kůň neutíkal s vlajícím lankem pryč…

Pokud nemáte zrovna tu druhou osobu k dispozici, a přesto taková práce s koněm pro vás představuje výzvu, které byste se rádi věnovali i sami, tak co sledovat, jak zvládnete spolu zastavit? Musíte zatáhnout za vodítko nebo zastaví kůň na prověšeném vodítku? Stojí kůň uzavřeně, protože dokázal dokročit zadníma nohama pod těžiště, nebo se „zasekne“ v pohybu a zadní nohy „zmrznou“ v otevřené pozici? Stojí kůň rovně, tzn. není pootočený k vám či nakloněný nebo zatížený na přední končetinu, která je k vám blíž? Zatíží všechni čtyři nohy stejně?

Skvělé a učinné je vodění s různými úkoly, které jsou například popsané v parkuru učení dle Lindy Tellington. Labyrint, slalom, můstek, houpačka, uličky, vějíř… a spousta dalších překážek, které jsou myslitelné. Klidně můžete být kreativní. Platí jen, pokud kůň a jezdec něco nezvládnou, tak zjednodušit a postupně zvýšit zátěž 😉 Pokud máte chuť poznat ještě více zajímavých vodících technik a sledujete naše stránky, uspořádáme i v roce 2022 zase seminář zaměřený na vodící techniky a parkur učení v metodě Tellington.