Geschichte

Milí přátelé, opět zdravím Vás všechny, kdo se zajímáte o dění na statečku Vikinghorse Milevo!

Minule jsem Vám vyprávěla o tom, co všechno na statku nenajdete. A tak – v zájmu zachování rovnováhy – bych se s Vámi dnes ráda podělila o poznání, co tam, tedy u našich koní, určitě najdete – a to je duše! Věděli jste to? Já to teda tušila, ale že bych si byla určitě jistá – to bych se zbytečně naparovala a Vy byste to nejspíš hned poznali. Ale teď už to vím určitě – ano, mají duši. Mají duši čistou a nefalšovanou a když napojíte tu svoji na tu jejich, zažijete úžasnou komunikaci, která tu Vaši dušičku zahřeje a obohatí o nepřenosný zážitek. A ten si pak můžete schovat na horší chvíle a hýčkat si ho jako bohatství, o které Vás nikdo nikdy nepřipraví.

Je Vám to docela legrace – ta komunikace s nimi. Tuhle nedávno jsme šly s kamarádkou na pastvinu pro koníka, který ten den měl pracovat s holčičkou v rámci hiporehabilitace. Ale ouha, přišly jsme o něco dřív, v době, kdy naši čtyřnozí parťáci ještě nebyli po snídani. A to jste měli vidět, ty pohledy a výraz, který jasně říkal „No co tady děláte tak brzy, ještě jsme nedojedli, nedáte nám ještě chvilku?“ No co myslíte, chvilku jsme jim samozřejmě daly! A když jsme se po čtvrt hodince vrátily, šel už nám koník naproti, doprovázen kamarády, kteří se přišli přesvědčit, jestli by třeba náhodou teď, když už zahnali hlad, nebyla pro ně taky nějaká prácička?! A už byla jiskra v oku a jakoby říkali „No, holky, teď už je to OK, tak jdeme na to !

No a co teprve, když třeba v rámci přípravy na jízdu uděláte něco, co má váš kůň rád – masáž, příjemné doteky apod. – to sehne hlavu, uvolní si svaly a jakoby říkal – „hm, to je fajn, to se mi líbí….“ Ale pozor – platí to úplně stejně i naopak! To k vám pak tu hlavu otočí a jasně Vám dá najevo, že tedy…. tohle ne, to se mi ale fakt nelíbí, a koukej si dát příště pozor, ať mi tu nohu zvedneš tak, abych neztrácel balanc !

Jo, a abych nezapomněla – víte, že koně krásně zívají? – Můžete si přitom prohlídnout zuby! A hlavně ještě – víte, že se umí smát? No fakt, to pak celí zjihnete a prostě se musíte usmát taky!

A víte, že………a že… a že…

No bylo by toho k povídání ještě mnohem víc, tak třeba zas někdy příště – nebo víte co, přijďte se přesvědčit na vlastní oči!

Zdraví Vás

                                            Babča Zdenča

Milí koňáci i „nekoňáci“, zkrátka všichni, kdo máte rádi koně i ostatní „venkovskou havěť“, přírodu a všechno, co s tím souvisí.

Ráda bych se s vámi podělila o svůj pohled na stateček na milevské návsi, který  mi na již dost stará kolena vstoupil do života a stal se jeho nedílnou součástí.

Ti z vás, kteří navštívili webové stránky statku, nebo získali informace o něm z jiných zdrojů, již vědí, co všechno jim tam je nabízeno. Já bych Vám ale dneska ráda pověděla něco o tom, co na statku Vikinghorse Milevo rozhodně nenajdete – tj. nervozitu, křik, hrubost, netoleranci, netrpělivost, spěch, neohleduplnost a bezohlednost. Nenajdete zde ani naleštěné kliky a dvůr beze smítka, ale rozhodně nikdy tu nenajdete nepohodu nebo nezískáte pocit, že nejste vítáni.

Zdá se vám to příliš idylické a neskutečné v dnešní době? Když si čtu, co jsem právě napsala, musím uznat, že to může znít poněkud nepravděpodobně a zaujatě. Ale vzpomněla jsem si na malou epizodku, která mi potvrdila, že to nebude jen moje vnímání…

V létě loňského roku jsem měla možnost být přítomna u zkoušek několika „našich“ koní, kteří budou – a jsou již nyní – využíváni pro hipoterapii (o tom třeba zase někdy příště). Jedná se o poměrně náročnou a důkladnou zkoušku, kterou provádějí komisaři České hiporehabilitační společnosti, kteří při ní prověřují, jak dobře jsou koně  pro tuto specifickou činnost připraveni. Přijely dvě ženy a strávily na statku téměř celý den. Prověřovaly důkladně 8 koní a seznamovaly se s prostředím, ve kterém má být hipoterapie provozována. A nyní se konečně dostávám k tomu, co vám vlastně chci tlumočit: Obě paní komisařky po celém pro ně jistě náročném dni prohlásily, že ač při své práci navštívily farmy téměř po celé republice, nikde se necítily tak skvěle, nikde nezažily takovou pohodu a klidné láskyplné jednání s koňmi jako v Milevu, a že vlastně kdyby nemusely, snad by ani neodjely……..Nemusíte mi věřit, ale třeba se někdy přijdete přesvědčit osobně a já vám to odpřísáhnu na koňské uši! Těším se!

                                                                                   Babča Zdenča