15 let už odnes´ čas – co v těch dalších čeká nás ?!

15 let už odnes´ čas – co v těch dalších čeká nás ?!

Moji milí přátelé a čtenáři, moc vás opět zdravím. Nemůžu odolat, abych se s Vámi nepodělila o dojmy z oslavy 15. výročí založení farmy, která v Milevě proběhla v sobotu 2. července. Nevím, jestli budu dostatečně objektivní vzhledem k tomu, že mám k farmě a jejím obyvatelům – ať dvounohým či čtyřnohým – silnou citovou vazbu, ale pokusím se o to! Prostě – bylo to skvělý!

– Počasí bylo skvělý

– kapela byla skvělá

– diváci byli skvělí

– účinkující byli skvělí

– bufet byl skvělý

– a hlavně – koně byli skvělí !!!!

No, sami vidíte, že objektivita mi v tomto případě moc nejde !

Ale teď vážně:

Pravdou zůstává, že počasí oslavě opravdu přálo – sluníčko se celý den usmívalo, což přispělo k celkové příjemné atmosféře. Program, který byl připraven pro děti i jejich rodiče, včetně naučné stezky pastvinami k ohradě klisen s hříbátky, snad zaujal obě generace. Děti si evidentně užívaly jízdu zručnosti na ponících a koních, kterou absolvovaly v rámci připravené soutěže, z průvodního slova majitelky farmy Aničky bylo možno se dozvědět mnoho zajímavých informací o islandských koních. Došlo i na severskou mytologii – příběh osminohého koně Sleipnira, kterého má farma ve svém znaku, předvedli koňští herci za pomoci svých dvounohých kolegů s chutí a bez trémy! Nelze rozhodně opomenout ani živou hudbu, kterou obstarala skupina CORCHEN, jejíž je Anička členkou.

Věřím, že všichni, kdo s námi prožívali sobotu v Milevu, odcházeli s pocitem, že prožili příjemný den, že se něco zajímavého dozvěděli, že jim zkrátka bylo ve společnosti „Islanďáků“ i lidí kolem nich dobře!

Takže – zase příště v Milevu nashledanou!!!                                                                                 Babča Zdenča

Zde najdete ještě další vyfocené vzpomínky na letní oslavu: Oslava 15 let výročí Milevo | Zonerama.com.

Ať svět tleská či netleská – jezdí se Malá Milevská!

Ať svět tleská či netleská – jezdí se Malá Milevská!

Tak Vás, milí přátelé, po nějaké době opět zdravím. Minule jsem Vám líčila, jak jsme letos v Milevu na farmě Vikinghorse zahájili sezónu „hospůdkou“ a dnes mám pro Vás další naši „perličku“, neřku-li „pecku“!

Určitě jste všichni, kdo se o koně a dění kolem nich zajímáte, viděli – či aspoň o ní slyšeli –  světoznámou Velkou Pardubickou. Ale – ruku na srdce – slyšeli jste o Malé Milevské? Nebo ji snad dokonce viděli? Pokud ne, tak je nejvyšší čas to příští rok napravit!

To bylo tak: Před více jak deseti lety přišel kdosi  (myslím, že jedna z našich „zasloužilých“ jezdkyň) s nápadem uskutečnit jakýsi protipól slavné Velké a zorganizovat si vlastní Malou! No a od slov nebylo daleko k činu, naše Anička vymyslela trať s překážkami, půvabný členitý pozemek je k dispozici, koníci a jezdci také – a už to bylo. Je samozřejmě pravdou, že se „trošičku“ od té pardubické steeplechase lišíme – máme poněkud nižší překážky, kratší trať a méně slavné koně a jezdce – zato však nervozita na startu, chuť a odhodlání, radost z dojezdu bez nehody do cíle, i slavnostní dekorování všech – to v Milevu za Pardubicemi určitě nepokulhává! Ale v zájmu objektivity musím přiznat – víte, u nás se nejezdí pro nic jiného, než pro radost! A letos dokonce Anička za jednomyslné podpory zúčastněných pozměnila pravidla v tom smyslu, že se nejelo ani na čas. Měřítkem úspěšnosti byla už sama účast, nadšení, radost a bezpečný dojezd do cíle – to byl bonus! A toto splnili všichni zúčastnění, z nichž každý jel podle svých možností a schopností  –  věkový průměr byl opět někde kolem padesátky!

Tak letos to máme za sebou, ale rok uteče a my všichni v Milevu se budeme těšit, že nás přijdete na trať povzbuzovat, neboť sice

ať se tleská či netleská, jezdí se Malá Milevská – diváky však máme rádi, jsou to naši kamarádi !

Zdraví Vás                     babča Zdenča

První jarní hospůdka, k tomu „ňáká“ dobrůtka….

První jarní hospůdka, k tomu „ňáká“ dobrůtka….

Ahoj všichni, kdo třeba aspoň občas čtete naše „koňské povídání“.

Chci Vám tentokrát sdělit, že jsme zahájili jarní sezónu! No ale vy možná nevíte, co to přesně u nás v Milevu znamená „zahájit sezónu“! No to je tak: Před nějakou dobou přišla „naše Anička“ (tj. majitelka farmy, ale taky trenérka, rádkyně, chovatelka, kamarádka, léčitelka, masérka atd.- pozn. pisatelky) s nápadem, absolvovat občas výlety – samozřejmě koňmo – s cílem u nějaké hospůdky, kde občerstvíme sebe i naše koně a nasbíráme síly na zpáteční cestu. A ejhle – nápad se samozřejmě ujal, z cest do hospůdek se stala krásná tradice, která trvá už několik let. Program bylo sice nutno poněkud poopravit vzhledem k dvouletým omezením díky COVIDU, ale poradili jsme si! Naším cílem se v té době nestaly hospůdky jako takové, ale nějaké místo, kde je možno se utábořit a pochopitelně nechat odpočinout koně – takových míst už dnes máme několik, vždy samozřejmě v nádherné přírodě.  Pokud Vás zajímá, zda jsme tím nepřišli o občerstvení, které nám poskytovaly výše zmiňované hospůdky, můžu Vás uklidnit – na vzorného hostitele se vypracoval partner naší Aničky, který nám na domluvené místo v určený čas doručí vše, co naše hrdla ráčí – od jídla i pití – společenské „zámecké“ rauty za těmi našimi přírodními koňskými silně pokulhávají, to mi věřte!! Když už jsem použila výraz „zámecký“, nemohu nevzpomenout na „hospůdku“, kdy byl naším cílem Klášter v Kladrubech. Zážitek, kdy sedíte u něčeho dobrého na sluníčku v areálu kláštera, před vámi na nádvoří se spokojeně popásají vaši koně a za nimi se tyčí ta monumentální stavba …. to je nezapomenutelký zážitek jako z pohádky.

Ale to jsem se zase nechala unést – tak zpět k současnosti. Letos už jsme tedy sezónu zahájili, a to za krásného slunečného počasí. Bylo nás tentokrát 16, což je poměrně velký počet. Když jste jeli až na konci toho koňského průvodu a měli jste možnost pozorovat klikatícího se petrobarevného hada koní a jezdců pod blankytnou oblohou, byla to nádhera. No a tentokrát jsme tábořili u rybníka s březovým hájkem a hostina byla skvělá! Jen pro zajímavost – nejmladšímu účastníkovi bylo 9 let a nejstaršímu cca 80 ! Věřili byste tomu?

Tak už jsem toho zas dnes napovídala ažaž, mějte se fajn a já se budu těšit zas               někdy příště!

                                                                                                         Babča Zdenča

Nebuďme hluší ke koňské duši !

Nebuďme hluší ke koňské duši !

Milí přátelé, opět zdravím Vás všechny, kdo se zajímáte o dění na statečku Vikinghorse Milevo!

Minule jsem Vám vyprávěla o tom, co všechno na statku nenajdete. A tak – v zájmu zachování rovnováhy – bych se s Vámi dnes ráda podělila o poznání, co tam, tedy u našich koní, určitě najdete – a to je duše! Věděli jste to? Já to teda tušila, ale že bych si byla určitě jistá – to bych se zbytečně naparovala a Vy byste to nejspíš hned poznali. Ale teď už to vím určitě – ano, mají duši. Mají duši čistou a nefalšovanou a když napojíte tu svoji na tu jejich, zažijete úžasnou komunikaci, která tu Vaši dušičku zahřeje a obohatí o nepřenosný zážitek. A ten si pak můžete schovat na horší chvíle a hýčkat si ho jako bohatství, o které Vás nikdo nikdy nepřipraví.

Je Vám to docela legrace – ta komunikace s nimi. Tuhle nedávno jsme šly s kamarádkou na pastvinu pro koníka, který ten den měl pracovat s holčičkou v rámci hiporehabilitace. Ale ouha, přišly jsme o něco dřív, v době, kdy naši čtyřnozí parťáci ještě nebyli po snídani. A to jste měli vidět, ty pohledy a výraz, který jasně říkal „No co tady děláte tak brzy, ještě jsme nedojedli, nedáte nám ještě chvilku?“ No co myslíte, chvilku jsme jim samozřejmě daly! A když jsme se po čtvrt hodince vrátily, šel už nám koník naproti, doprovázen kamarády, kteří se přišli přesvědčit, jestli by třeba náhodou teď, když už zahnali hlad, nebyla pro ně taky nějaká prácička?! A už byla jiskra v oku a jakoby říkali „No, holky, teď už je to OK, tak jdeme na to !

No a co teprve, když třeba v rámci přípravy na jízdu uděláte něco, co má váš kůň rád – masáž, příjemné doteky apod. – to sehne hlavu, uvolní si svaly a jakoby říkal – „hm, to je fajn, to se mi líbí….“ Ale pozor – platí to úplně stejně i naopak! To k vám pak tu hlavu otočí a jasně Vám dá najevo, že tedy…. tohle ne, to se mi ale fakt nelíbí, a koukej si dát příště pozor, ať mi tu nohu zvedneš tak, abych neztrácel balanc !

Jo, a abych nezapomněla – víte, že koně krásně zívají? – Můžete si přitom prohlídnout zuby! A hlavně ještě – víte, že se umí smát? No fakt, to pak celí zjihnete a prostě se musíte usmát taky!

A víte, že………a že… a že…

No bylo by toho k povídání ještě mnohem víc, tak třeba zas někdy příště – nebo víte co, přijďte se přesvědčit na vlastní oči!

Zdraví Vás

                                            Babča Zdenča

Vikinghorse Milevo z jiného pohledu – odzadu i dopředu….

Vikinghorse Milevo z jiného pohledu – odzadu i dopředu….

Milí koňáci i „nekoňáci“, zkrátka všichni, kdo máte rádi koně i ostatní „venkovskou havěť“, přírodu a všechno, co s tím souvisí.

Ráda bych se s vámi podělila o svůj pohled na stateček na milevské návsi, který  mi na již dost stará kolena vstoupil do života a stal se jeho nedílnou součástí.

Ti z vás, kteří navštívili webové stránky statku, nebo získali informace o něm z jiných zdrojů, již vědí, co všechno jim tam je nabízeno. Já bych Vám ale dneska ráda pověděla něco o tom, co na statku Vikinghorse Milevo rozhodně nenajdete – tj. nervozitu, křik, hrubost, netoleranci, netrpělivost, spěch, neohleduplnost a bezohlednost. Nenajdete zde ani naleštěné kliky a dvůr beze smítka, ale rozhodně nikdy tu nenajdete nepohodu nebo nezískáte pocit, že nejste vítáni.

Zdá se vám to příliš idylické a neskutečné v dnešní době? Když si čtu, co jsem právě napsala, musím uznat, že to může znít poněkud nepravděpodobně a zaujatě. Ale vzpomněla jsem si na malou epizodku, která mi potvrdila, že to nebude jen moje vnímání…

V létě loňského roku jsem měla možnost být přítomna u zkoušek několika „našich“ koní, kteří budou – a jsou již nyní – využíváni pro hipoterapii (o tom třeba zase někdy příště). Jedná se o poměrně náročnou a důkladnou zkoušku, kterou provádějí komisaři České hiporehabilitační společnosti, kteří při ní prověřují, jak dobře jsou koně  pro tuto specifickou činnost připraveni. Přijely dvě ženy a strávily na statku téměř celý den. Prověřovaly důkladně 8 koní a seznamovaly se s prostředím, ve kterém má být hipoterapie provozována. A nyní se konečně dostávám k tomu, co vám vlastně chci tlumočit: Obě paní komisařky po celém pro ně jistě náročném dni prohlásily, že ač při své práci navštívily farmy téměř po celé republice, nikde se necítily tak skvěle, nikde nezažily takovou pohodu a klidné láskyplné jednání s koňmi jako v Milevu, a že vlastně kdyby nemusely, snad by ani neodjely……..Nemusíte mi věřit, ale třeba se někdy přijdete přesvědčit osobně a já vám to odpřísáhnu na koňské uši! Těším se!

                                                                                   Babča Zdenča