Péče o korunky

Péče o korunky

Závodní sezóna začala. Teď už není čas na velké opravy, ale je spíš důležité udržovat koně ve formě do podzimu. Skvělá možnost, jak k tomu přispět, je mazání kopýtek. Přitom nemám na mysli mazání vazelínou nebo jiným přípravkem, jak to jistě všichni znáte! Ne, já myslím mazání korunek a stimulaci akupunkturních bodů.

Stejně jako my na našich rukou a nohou, mají koně na korunkách konce a začátky všech meridiánů, ve kterých cirkuluje podle východních učení životní energie čchi (qi). Na těchto přechodech to často vázne. Neprojde energie, dojde ke stagnaci v energetickém toku v celém těle. Manifestní zdravotní problémy jistě následují. Typický pro stagnaci může být fenomén nateklých nohou po klidu, špatná koordinace nohou nebo pomalý růst kopyt. Samozejmě se může ale objevovat i jinde v těle, celkem podle toho, kde má ten který jedinec slabší články svého systému.

Jak tedy udržujeme přechody průchodné? Třeba mázáním masti na vodové bázi. Obyčejná indulona nebo jiný krém na ruce dělá obvykle dobré služby. Voda jako vodič elektrických iontů se stará o předávání energií. Čistá vazelína tenhle efekt nemá, spíš izoluje.

Směr pro mazání korunek: Takto se přelévá energie z jednoho meridiánu do druhého.

Korunky téměř nemůžeme mazat příliš. Dvakrát  až třikrát do týdne je dobré meřítko. V době velkých zátěží a akutních potíží i každodenním mazáním nic nezkazíme. Často nám koně sami napoví, jestli pravidelné mazání je třeba. Sami si totiž zpracovávají při potřebě korunky zuby nebo jinými ostrými předměty. Vidět jsou pak ošoupaná, často bílá místa na koruně.

„Je to víc, než jen kroužek ježdění“

„Je to víc, než jen kroužek ježdění“

Lukka je jeden z našich nejstarších školních koní. Pyšných 26 let ji jsou, ale je stále fit a k mání pro ledacos. Mohla by mluvit nebo psát, by nám určitě ze svého života hodně vyprávěla… Třeba i to, že ježdění je daleko víc, než jen se vozit na koních. Že stimuluje tělo jako například koordinovaný pohyb, správné držení těla nebo schopnost pohybu v rytmu, je ještě pochopitelné. Zvláště  když bereme v úvahu, že koňské a lidské tělo jsou v úzkém spojení  a potřebují obě směřovat ke zdravému biomechanickému pohybu. Pohyb, který co nejméně omezuje a poškozuje tělo či páteř člověka.

Ta část ježdění, která už není tak očividná, spadá do sociální sféry. Na úspěch či neúspěch jsou vždy dva, kteří se potřebují domluvit jako tým. Přitom je důležitě, abychom se učili jasně vyjadřovat, co chceme, co potřebujeme a co cítíme. Jen tak má partner  – kůň – šanci pochopit, co po něm žádáme. A to začíná často už při jednoduchém vodění nebo práci ze země.

Další skvělá schopnost, je schopnost naslouchat. Mladý člověk se učí, co se jeho koníkovi líbí, co méně, jaké má osobní potřeby a  kde a kdy je třeba brát na něj ohled.

K tomu, abychom tvořili s koněm tým, potřebujeme nejen tělesný vývoj a znalost  nějaké techniky či zručnosti,  neméně důležitý je  vývoj vlastní osobnosti a sociálních schopností. Ježdění je prostě jedn z mála sportovných disciplín  ‚all inclusiv‘.

Nakládání do vleku

Nakládání do vleku

Je to věčné téma, diskutované mnoha ‚horsemany‘ a vyvolávající stresové chvíle u majitelů koní: Nakládání do přepravníku. Přitom existuje pár užitečných rad, které mohou nám i našim koním celou záležitost alespoň trochu ulehčit. Řídíme-li se zásadou, že když je úkol moc těžký, rozdělíme ho na lehčí menší úkoly, které vytvoří postupně celek, můžeme přistupovat k nakládání dobře připraveni a s větším klidem.

Problémová zaležitost číslo jedna: úzky prostor. Koně jako zvířata prchající neradi lezou do úzkého prostoru, který jim přirozeně brání utíkat od nebezpečí. Uzký prostor můžeme cvičit třeba mezi dvěma plachtami. Napřed bude prostor tak široký, aby ho dotyčný kůň zvládl, pak jej postupně zužujeme. Důležité přitom je, aby kůň uličku nejen proběhnul. Potřebuje vše zvládnout s klidem, s prohlédnutím okolí a častým zastavováním. Jen takto přehodnotí nebezpečnou situaci.

Druhá zásadní věc je podlézání a pohyb nad hlavou. Někteří koně opravdu řeší věci nad sebou až moc. Především pokud se jedná o plachtu nebo nízkou střechu v koněbusu. Postupně můžeme i tohle cvičit, napřed třeba jen s tužírkou, pak s ručníkem, plachtou nebo drenážní trubkou… Fantazii se meze nekladou.

Výhodné může také být, když se kůň seznámí s nepevným povrhem. Houpačka, matrace nebo gumová podložka mohou být užitečné.

Poslední bod, který dělá koním často starosti, je couvání, a tím možnost z přepravníku zase vyjít. Couvání lze cvičit na různém povrhu, z kopce, do kopce, do zatáčky nebo přes kavaletku – hlavně pomalu, s hlavou nízko a krok po krůčku, s možností kdykoliv zastavit.

S takto připraveným koníkem můžeme být o trochu méně nervózní, když dojde k nakládání  do skutečného přepravníku. Nakonec je to výhra i z dalšího důvodu, a to proto, že náš  kůň se nakazí stejně tak naší nervozitou, jako i naším klidem a nadhledem.

Vzpřímení jezdce vs vzpřímení koně

Vzpřímení jezdce vs vzpřímení koně

„Srovnej svého koně a vzpřim ho!“ Znáte tohle centrální téma? Možná jedno z nejcentrálních témat nejen pro koně, ale také pro jezdce…

Pokud kůň a jezdec vystoupali na škále výcviku tak daleko, pak dosáhnou podstatné věci: Mají předpoklady k tomu, aby oba zůstali dlouhou zdraví.

Pro koně máme různá cvičení a techniky, jak ho srovnat. Začíná to u širokého vedení otěží, u ježdění ostrých zatáček až k jízdě „plec dovnitř“ atd. Ale o množství různých variant třeba někdy příště . Když bereme v úvahu, ze kůň je odrazem svého jezdce, pak je víc než jasné, že jezdec se stejně tak musí srovnat a vzpřímit.

Jako u feldenkraisové metody k tomu může  pomoci představa, že je pánev náš centrální záchytný bod. Jsme-li schopni udržet ji v rovné (takzvaně neutrální) pozici, zbytek těla se dříve nebo později přizpůsobí . Hluboké stabilizační svalstvo kolem páteře se zpevní a umožní  nám se odrazit mezi lopatkami a růst z hrudní a krční páteře. Hlava takového vzpřímeného jezdce je volně pohyblivá a nosí se v klidu.

Tohle je mimochodem také důvod, proč je hiporehabilitace pro tělesně postižené lidi  tak úspěšná. Jako jedna  opravdu z mála rehabilitačních metod aktivuje hluboké stabilizační svalstvo a indukuje skrz pohyby pánve v páteřní míše v člověku ten impulz se vzpřímit. Tenhle malý zázrak mohli vidět účastnící kurzu terapeutického ježdění uplynulý víkend, kdy jsme pod odborným dohledem vozili na koni postiženého chlapečka . Po chvíli byl najednou schopný nadzvednout hlavu, která jindy padala bezvládně z jedné strany na druhou, a krátkou dobu ji držet.

Protože je anatomicky funkční sed také předpokladem pro jakékoliv smysluplné používání pomůcek a dorozumění se se svým koněm, začíná zítra náš kurz jezdecký sed v balanci a doufám, že zvládneme během víkendu spoustu jezdců srovnat a vzpřímit. Pro zdraví koní a jejich jezdců!

Šátek na hlavě

Šátek na hlavě

Váš kůň má krátkou soustředěnost? Je lekavý nebo nervózní? Nemůže stát a být na  chvíli v klidu? Možná by si přál bandáž na hlavu!

Tělesné bandáže jsou elastické bandáže, které se dají motat různě kolem těla koní. Účinkují na úrovni fascii, uvolňují svaly a stimulují určité části těla nositele (koně). Návod, jak použít  takové bandáže, kam a proč je upevnit, by vyplnil celou stránku. (Nebo celý den, třeba  u nás na semináři!)

Bandáž kolem týlu je ale  poměrně jednoduchá. Co nejdrřív je dobře koně seznámit s bandáži, aby věděl že ho nekouše ;-).

Na hlavě ji snáší drtivá většina koní dobře. Lze ji namotat dvakrát nejdřív kolem týlu. Pak přetáhneme napřed jednu smyčku přes jedno ucho, pak druhou smyčku přes druhé ucho dopředu. Kolem uší stimulují spoustu nervových vedení, která zde vycházejí z páteřní míchy a zásobují hlavu i krk koně.

Koně často rychle reagují, pokud jim bandáž na hlavě dělá dobře. Očivídně se snižuje hladina stresu, hlava se často sníží, zívání a žvýkání následuje. Pokud s ní kůň  pracuje rád, může ji nosit tak dlouhou, jak je potřeba. Žádné „vedlejši učinky“ nebo „zvykací efekt“ nemívá. Konec konců je to podobné, když si sami nasadíme kapucu, šátek nebo klobouk, i když by to nebylo třeba. Citíme se s ním mnohdy prostě líp ;-).

Pohyb lopatek: Od Anatomie do závěru kolen

Pohyb lopatek: Od Anatomie do závěru kolen

Zázrak přírody a koňské biomechaniky je pověšení koňského trupu mezi lopatkami. Víte,  jak to funguje,  a co vše může přispět k tomu , aby se funkčnost udržela?

Spoj mezi předními končetinami a koňským tělem je tvořený ze svalů a vazů. Koním chybí klíční kost, která se třeba u člověka stará o stabilitu. Ještě že tak! Při nárazech a doskocích této váhy, by byla jakákoliv kost neustále zlomená… Opravdu silné svalové spojení jako biologický tlumič je tam mnohem účinější.

Co ale, když svaly zatuhnou a ztrácí svou pružnost? Váha celého koně spadne dolů a pověsí se do prsních svalů kolem hrudní kosti jako do houpacího sítě. Ty ale nejsou tvořeny k tomu, aby dlouhou dobu nosily a dojde i tam k hypertenzi a k zablokování hrudní kosti. Tvoří se takto nárazové špičky při pobybu koně – pro přední končetiny nesnesitelné, což se  po určité době projeví patologickými změny na šlachách a kloubech předních nohou…


První známkou ‚spadnutí‘ je ďolík, který se vytvoří hned za okrajem lopatky, a který je v mnoha případech špatně diagnostikován jako hypotrofie trapézového svalu.

Další známkou přílišné zátěže je klenba mezi přednýma nohama: Máme-li gotickou stavbu,  je to OK, romantický oblouk je „jakžtakž“ a bortí-li se klenba dolů, je to takřka za pět minut dvanáct.

Důvodů zhroucení téhle stavby je mnoho: Jeden může být třeba úzká komora sedla, která nám tlačí neustále trup dolů, občas jsou na vině  i moc krátké výstuhy nebo výstuhy s křívém ukončením. Některé koně reagují zde velmi citlivé.

Kromě různých faktorů ‚vybavení‘ a ‚úrazového původu‘ nebo ‚přílišné zátěže‘ hraje  ale  roli i např. jezdecký sed: Má-li  třeba kůň jezdce, který neustále tiskne koleno k sedlu, vytvoří skoro stejný efekt jako nepadnoucí sedlo a pohyb lopatek zatuhne.

Malý terénní pětikvalt…

Malý terénní pětikvalt…

„Jé, to vypadá vtipně!“, je výkřik, který slyším často, když si naši islanďáci mastí rychle v mimochodu. Co vypadá na první pohled neobvykle, vykouzlí ale později i skeptikovi úsměv na tváři, pokud se nechá nést na zádech mimochodících.

Mimochod tölt je čtyřdobý pohyb s osmi fázemi, při kterých se střídají laterální a diagonální nohy na zemi. Neexistuje fáze, kdy by kůň měl všechny čtyři nohy ve vzduchu. Pořadí nohou odpovídá pořadí v kroku, zadní pravá, přední pravá, zadní levá, přední levá. Rozdíl ovšem je, že se dotýkají jen jedna nebo dvě nohy současně země. V kroku jsou to současně dvě nebo tři nohy.

Svezení je to parádní. Člověka nenadhazuje ani nerozhodí: Může si v klidu nést plný džbán nějakého dobrého pití…

Islanďáci vydrží běhat dlouhé vzdálenosti v mimochodu. Tím, že udrží pořád nějakou nohou kontak s povrchem, jsou extremně jistí i v náročnějším terénu. Pohodlnost chodů předurčuje islanďáka mimo jiné jako rekreačního partnera na vyjížďky. Kdo si chcete vyzkoušet tyhle malé koníky na vlastní kůži a nechce hned kvůli tomu cestovat na Island, rádi Vás uvítáme u nás na statku Vikinghorse Milevo.

Dny práce s mladými koňmi

Dny práce s mladými koňmi

10. – 13. 03. Vítáni jsou všichni – se zkušenostmi i bez…

Pracujeme s mladými koňmi ze statku Vikinghorse Milevo. Velká část práce je podle metody Tellington TTouch®. Na programu je práce ze země, různé vodící pozice v parkuru učení dle Tellington, příprava čtyřletých koníků na sedlání a nasedání jezdce, ježdění s poprsními opratěmi.

Více o metodě Tellington TTouch® zde.

Šestiletí koníci (a některý ten zapomenutý starší ;-)) se začínají učit paralelní vedení jako přípravu na lonžování a drezúrní práce na ruce. Pokud možno, připravují se na nástup do částečného provozu v nadcházející sezóně.

Speciální program dostane jako minule také hucul Nugát, který má krátkou soustředěnost. Cílem je udržet jeho zvědavost a chuť k práci. Pro něj speciálně Tellington TTouch® doteky a opět malé jednotky…

Dny práce s mladými koňmi nejsou vedeny explicitně jako kurz, seminář nebo soustředění pro lidi – středem pozornosti jsou tentokrát naše koně. Přece ale chceme nabízet zájemcům možnost za symbolický příspěvek nahlížet do výcviku našich koní. Nějaký čas na vysvětlování nebo nějaký ten úkol se najde určitě pro každého…

Těšíme se na Vás!

Zde je něco málo o naši filozofii výcviku koní.

Ježdění na koních je sport. Co od nás vyžádá?

Ježdění na koních je sport. Co od nás vyžádá?

Ježdění na koni se zdá poměrně jednoduché. Člověk tam sedí a nechá se vozit… Alespoň to tak vypadá pro diváka, který s koňmi nemá dosud žádné zkušeností. Že ježdění je ale opravdu sportovní disciplína, a mnohdy ještě daleko víc, málokdo na první pohled pozná.

Jezdit jako tanečník

Jedním ze zajímavých aspektů  je třeba koordinace. Jezdec se učí koordinovat různé pohyby současně. Ruce i nohy dělají rozdílné věci, člověk si uvědomuje pozici svého těla a učí se ho cíleně umístit. Tyhle koordinační schopnosti se dají přirovnat  třeba k tanečníkům. Stejně tak jako tanečník, musí i jezdec časem vyvinout cit nejen pro vlastní tělo, ale i pro svého partnera – koně.

Zdravé cvičení pro páteře

Mimochodem, když jsem u toho nezávislého pohybování končetinami – toto umožňuje jen neutrální pozice kyčlí, kdy nedojde k žádné jednosměrné zátěži  páteře a  meziobratlových plotýnek. Správné ježdění tedy podporuje jednoznačně i zdravý pohyb. A toho máme často bohužel málo (podle mých zkušeností bohužel už i malé děti…)

Co má hudba s ježděním společné?

Další důležitou dovedností jsou rytmus a schopnost rytmizovat. Hudební cit se na koni vždy vyplatí! Ale i ti, kteří ho od Pána Boha nedostali příliš mnoho, se mohou značně zlepšit při ježdění na koni.

Posílení – jaké oblasti jsou zatížené?

Trénují se také svaly a síla? Kdo už jel delší vzdálenost ve stehenním sedu, postavený ve třmenech, určitě odpoví kladně. A jaké svaly se trénují? Mimo jiné dostávají „zabrat“ vnitřní stabilizační svaly kolem páteře, jejichž zapojení je nutné při vybalancování celého těla, a s tím spojený kyčelní opasek a ramena. A také na pořádný „pekáč buchet“ je zaděláno! Břišní svalstvo je velmi důležité – především najít  vyrovnaný poměr mezi zádovými a břišními svalovými řetězci. Aby se jezdec  naučil posilovat ty správné oblasti svého těla, je dobré mít zkušeného cvičitele. Naučit se nesprávné pohybové vzory je často špatné i pro zdraví jezdce. (Pro koně samozřejmě také.)

Jak ježdění ovlivňuje vývoj mladé osobnosti?

Soustředěnost a zklidnění těla i duše, to jsou další důležité aspekty, které by měl člověk u koní zvládnout. Hlavně u mladých žáků jde často o aspekt velmi důležitý. Přitom jsou naše koně trpělivými učiteli, kteří nastaví žákovi zrcadlo ihned, jakmile jeho soustředěnost odcválá jinam. To pak je ten dvounohý cvičitel  často bez práce. 😉

Cílevědomost, sebejistota, ohleduplnost a zodpovědnost nejen vůči koním, to jsou další vlastnosti, které se v dnešním světě hodí, a které dělají z cvičitele jezdectví často mnohem víc, než jenom instruktora; starají se o to, aby byla jeho práce vždy zajímavá, smysluplná a naplněná.

Nebuďme hluší ke koňské duši !

Nebuďme hluší ke koňské duši !

Milí přátelé, opět zdravím Vás všechny, kdo se zajímáte o dění na statečku Vikinghorse Milevo!

Minule jsem Vám vyprávěla o tom, co všechno na statku nenajdete. A tak – v zájmu zachování rovnováhy – bych se s Vámi dnes ráda podělila o poznání, co tam, tedy u našich koní, určitě najdete – a to je duše! Věděli jste to? Já to teda tušila, ale že bych si byla určitě jistá – to bych se zbytečně naparovala a Vy byste to nejspíš hned poznali. Ale teď už to vím určitě – ano, mají duši. Mají duši čistou a nefalšovanou a když napojíte tu svoji na tu jejich, zažijete úžasnou komunikaci, která tu Vaši dušičku zahřeje a obohatí o nepřenosný zážitek. A ten si pak můžete schovat na horší chvíle a hýčkat si ho jako bohatství, o které Vás nikdo nikdy nepřipraví.

Je Vám to docela legrace – ta komunikace s nimi. Tuhle nedávno jsme šly s kamarádkou na pastvinu pro koníka, který ten den měl pracovat s holčičkou v rámci hiporehabilitace. Ale ouha, přišly jsme o něco dřív, v době, kdy naši čtyřnozí parťáci ještě nebyli po snídani. A to jste měli vidět, ty pohledy a výraz, který jasně říkal „No co tady děláte tak brzy, ještě jsme nedojedli, nedáte nám ještě chvilku?“ No co myslíte, chvilku jsme jim samozřejmě daly! A když jsme se po čtvrt hodince vrátily, šel už nám koník naproti, doprovázen kamarády, kteří se přišli přesvědčit, jestli by třeba náhodou teď, když už zahnali hlad, nebyla pro ně taky nějaká prácička?! A už byla jiskra v oku a jakoby říkali „No, holky, teď už je to OK, tak jdeme na to !

No a co teprve, když třeba v rámci přípravy na jízdu uděláte něco, co má váš kůň rád – masáž, příjemné doteky apod. – to sehne hlavu, uvolní si svaly a jakoby říkal – „hm, to je fajn, to se mi líbí….“ Ale pozor – platí to úplně stejně i naopak! To k vám pak tu hlavu otočí a jasně Vám dá najevo, že tedy…. tohle ne, to se mi ale fakt nelíbí, a koukej si dát příště pozor, ať mi tu nohu zvedneš tak, abych neztrácel balanc !

Jo, a abych nezapomněla – víte, že koně krásně zívají? – Můžete si přitom prohlídnout zuby! A hlavně ještě – víte, že se umí smát? No fakt, to pak celí zjihnete a prostě se musíte usmát taky!

A víte, že………a že… a že…

No bylo by toho k povídání ještě mnohem víc, tak třeba zas někdy příště – nebo víte co, přijďte se přesvědčit na vlastní oči!

Zdraví Vás

                                            Babča Zdenča