Jezdecký provoz opět zahájený

Jezdecký provoz opět zahájený

Školní rok je odstartován a tím i zahájen provoz naši jezdecké školičky. Kroužky, vyjížďky s koníky pro děti od 4 roků – individuální lekce pro dospělé.

Jak probíhá výuka u nás?

Proč naše práce s lidmi a koňmi za to stojí? A co je Tellington TTouch®?

A v čem jsou naše koně výjimečné?

Věříme se strávíme společně spousto úžasných chvil s našimi koňmi.
Těšíme se na Vás!

TTouch doteky – magický kroužek a čtvrt

TTouch doteky – magický kroužek a čtvrt

Kroužek a čtvrt – není to jen magické číslo, je to základ některých TTouch doteků dle Lindy Tellington-Jones. Proč zrovna kroužek a čtvrt? Zatím ještě jistě nevíme… Fakt ale je, že masáže v tomhle rytmu mají mimořádný vliv na naše mozkové frekvence. Elektroencefaletické měření během TTouch doteků dokázalo, že právě kroužek a čtvrt vyvolával znatelně zharmonizovaný obraz grafů. Jiné variace kroužků toho schopny nebyly.

Přitom bylo zajímavé, že vliv to mělo jak na příjemce doteků, tak na poskytujícího. Profituje tím pádem nejen kůň v krátké chvíli odpočinku, ale i člověk se uklidní a zvládá uspořádat myšlenky.

Tenhle fenomén bude  nejspíš i jedním z hlavních důvodů, proč koně reagují tak citlivě na TTouch doteky nejen v přímém kontaktu, ale i na dálku. Koně mají doslova šestý smysl,  který jím umožňuje vnímat na dálku naše emoce, či elektrické mozkové impulzy. Vyhledávají raději harmonické signály,  emocionálnímu chaosu se často raději vyhýbají.

Když se naladíme opět na příjemnou frekvenci,  dá se často pozorovat, že koně společnost   tohoto člověka schválně vyhledávájí. Pomoct nám u toho můžou třeba TTouch doteky z dálky nebo i na sobě.

Ať svět tleská či netleská – jezdí se Malá Milevská!

Ať svět tleská či netleská – jezdí se Malá Milevská!

Tak Vás, milí přátelé, po nějaké době opět zdravím. Minule jsem Vám líčila, jak jsme letos v Milevu na farmě Vikinghorse zahájili sezónu „hospůdkou“ a dnes mám pro Vás další naši „perličku“, neřku-li „pecku“!

Určitě jste všichni, kdo se o koně a dění kolem nich zajímáte, viděli – či aspoň o ní slyšeli –  světoznámou Velkou Pardubickou. Ale – ruku na srdce – slyšeli jste o Malé Milevské? Nebo ji snad dokonce viděli? Pokud ne, tak je nejvyšší čas to příští rok napravit!

To bylo tak: Před více jak deseti lety přišel kdosi  (myslím, že jedna z našich „zasloužilých“ jezdkyň) s nápadem uskutečnit jakýsi protipól slavné Velké a zorganizovat si vlastní Malou! No a od slov nebylo daleko k činu, naše Anička vymyslela trať s překážkami, půvabný členitý pozemek je k dispozici, koníci a jezdci také – a už to bylo. Je samozřejmě pravdou, že se „trošičku“ od té pardubické steeplechase lišíme – máme poněkud nižší překážky, kratší trať a méně slavné koně a jezdce – zato však nervozita na startu, chuť a odhodlání, radost z dojezdu bez nehody do cíle, i slavnostní dekorování všech – to v Milevu za Pardubicemi určitě nepokulhává! Ale v zájmu objektivity musím přiznat – víte, u nás se nejezdí pro nic jiného, než pro radost! A letos dokonce Anička za jednomyslné podpory zúčastněných pozměnila pravidla v tom smyslu, že se nejelo ani na čas. Měřítkem úspěšnosti byla už sama účast, nadšení, radost a bezpečný dojezd do cíle – to byl bonus! A toto splnili všichni zúčastnění, z nichž každý jel podle svých možností a schopností  –  věkový průměr byl opět někde kolem padesátky!

Tak letos to máme za sebou, ale rok uteče a my všichni v Milevu se budeme těšit, že nás přijdete na trať povzbuzovat, neboť sice

ať se tleská či netleská, jezdí se Malá Milevská – diváky však máme rádi, jsou to naši kamarádi !

Zdraví Vás                     babča Zdenča

Co nebo kdo přesně je Angie?

Co nebo kdo přesně je Angie?

Kdo sleduje naše stránky a přispěvky možná už jednou zakopl přes jméno „pobyt s Angie“. Ano, Angie ne Anglie, jak by se dálo v rychlosti přehlédnout…

Je jedno, jestli ho nazýváme pegasus, kentaur nebo jednorožec. Angie je neviditelný, a v každé fantazii má třeba trochu jinou postavu. Určitě ale má křídla a letí rychle z jednoho místa na druhé. Létá vždy tam, kde se dotknou v zájemném respektu duše zvířecí s lidskou.

Angie je anděl strážný zvířátek z knížky „Jezdecká škola dle Lindy Tellington-Jones“. Angie rozumí řeči koní a pomůže nám naše čtyřnohé kamarády lépe poznávat a pochopit. V knížce od Lindy Tellington-Jones vysvětluje, proč koně občas reagují jinak než my a jak poznáme, když se náš kůň cítí dobře…

Angie kurzy a pobyty jsou víc než jen pobyty s koňmi. Jsou to kurzy, kde se naučíme, jak získat koně jako opravdového kamaráda. Naučíme se nejen jezdit vybalancovaně a v souladu s koněm, ale i pracovat a dorozumět se s koněm ze země, různé masáže, tzv. TTouch doteky, které podporují zdraví a pohodu našeho koně, ale také teoretické znalosti a dovednosti.

Rychlost výcviku si určuje každý sám, bezstresová atmosféra přispívá ke spoustě angie chvilek. Chvilky, kdy se přiblížíme o trochu více svému snu splynout s koněm a tvořit s ním jeden celek…

Více zajimavosi o Angiepobytech je i zde: Ziemlich beste Freunde mit Pferden – Angie® – Jugendreitkurse (angie-jugendreitkurse.de)

Kdy se koná další Angie pobyt u nás najdete zde!

Hříbátka 2022 už se rodí!!

Hříbátka 2022 už se rodí!!

Vítáme Tě u nás, malý kluku! 26. května zahájela hříběcí sézónu Fró vom Wittinghaus a přivedla na svět krásného, veselého hřebečka po Sjólím vom Steinberg Hof!

Kdo chcete jeho (a i ty hříbata, které ještě čekáme) poznat osobně, tak si zaháčkujte v kalendáři určitě sobotu 2. července. Vedle hříbat pro Vás připravíme den otevřených pastvin a výročí 15 let Vikinghorse Milevo. Koně, workshopy, živá hudba, občerstvení a dokonce noční ohnivá show čekájí na Vás. Přípravy už jsou v plném proudu! Těšíme se na Vás!

#hribatko #léto #islandskykun #islandstikone #islandak #islandfohlen #fohlenglück #fohlen #konskemimino

První jarní hospůdka, k tomu „ňáká“ dobrůtka….

První jarní hospůdka, k tomu „ňáká“ dobrůtka….

Ahoj všichni, kdo třeba aspoň občas čtete naše „koňské povídání“.

Chci Vám tentokrát sdělit, že jsme zahájili jarní sezónu! No ale vy možná nevíte, co to přesně u nás v Milevu znamená „zahájit sezónu“! No to je tak: Před nějakou dobou přišla „naše Anička“ (tj. majitelka farmy, ale taky trenérka, rádkyně, chovatelka, kamarádka, léčitelka, masérka atd.- pozn. pisatelky) s nápadem, absolvovat občas výlety – samozřejmě koňmo – s cílem u nějaké hospůdky, kde občerstvíme sebe i naše koně a nasbíráme síly na zpáteční cestu. A ejhle – nápad se samozřejmě ujal, z cest do hospůdek se stala krásná tradice, která trvá už několik let. Program bylo sice nutno poněkud poopravit vzhledem k dvouletým omezením díky COVIDU, ale poradili jsme si! Naším cílem se v té době nestaly hospůdky jako takové, ale nějaké místo, kde je možno se utábořit a pochopitelně nechat odpočinout koně – takových míst už dnes máme několik, vždy samozřejmě v nádherné přírodě.  Pokud Vás zajímá, zda jsme tím nepřišli o občerstvení, které nám poskytovaly výše zmiňované hospůdky, můžu Vás uklidnit – na vzorného hostitele se vypracoval partner naší Aničky, který nám na domluvené místo v určený čas doručí vše, co naše hrdla ráčí – od jídla i pití – společenské „zámecké“ rauty za těmi našimi přírodními koňskými silně pokulhávají, to mi věřte!! Když už jsem použila výraz „zámecký“, nemohu nevzpomenout na „hospůdku“, kdy byl naším cílem Klášter v Kladrubech. Zážitek, kdy sedíte u něčeho dobrého na sluníčku v areálu kláštera, před vámi na nádvoří se spokojeně popásají vaši koně a za nimi se tyčí ta monumentální stavba …. to je nezapomenutelký zážitek jako z pohádky.

Ale to jsem se zase nechala unést – tak zpět k současnosti. Letos už jsme tedy sezónu zahájili, a to za krásného slunečného počasí. Bylo nás tentokrát 16, což je poměrně velký počet. Když jste jeli až na konci toho koňského průvodu a měli jste možnost pozorovat klikatícího se petrobarevného hada koní a jezdců pod blankytnou oblohou, byla to nádhera. No a tentokrát jsme tábořili u rybníka s březovým hájkem a hostina byla skvělá! Jen pro zajímavost – nejmladšímu účastníkovi bylo 9 let a nejstaršímu cca 80 ! Věřili byste tomu?

Tak už jsem toho zas dnes napovídala ažaž, mějte se fajn a já se budu těšit zas               někdy příště!

                                                                                                         Babča Zdenča

Péče o korunky

Péče o korunky

Závodní sezóna začala. Teď už není čas na velké opravy, ale je spíš důležité udržovat koně ve formě do podzimu. Skvělá možnost, jak k tomu přispět, je mazání kopýtek. Přitom nemám na mysli mazání vazelínou nebo jiným přípravkem, jak to jistě všichni znáte! Ne, já myslím mazání korunek a stimulaci akupunkturních bodů.

Stejně jako my na našich rukou a nohou, mají koně na korunkách konce a začátky všech meridiánů, ve kterých cirkuluje podle východních učení životní energie čchi (qi). Na těchto přechodech to často vázne. Neprojde energie, dojde ke stagnaci v energetickém toku v celém těle. Manifestní zdravotní problémy jistě následují. Typický pro stagnaci může být fenomén nateklých nohou po klidu, špatná koordinace nohou nebo pomalý růst kopyt. Samozejmě se může ale objevovat i jinde v těle, celkem podle toho, kde má ten který jedinec slabší články svého systému.

Jak tedy udržujeme přechody průchodné? Třeba mázáním masti na vodové bázi. Obyčejná indulona nebo jiný krém na ruce dělá obvykle dobré služby. Voda jako vodič elektrických iontů se stará o předávání energií. Čistá vazelína tenhle efekt nemá, spíš izoluje.

Směr pro mazání korunek: Takto se přelévá energie z jednoho meridiánu do druhého.

Korunky téměř nemůžeme mazat příliš. Dvakrát  až třikrát do týdne je dobré meřítko. V době velkých zátěží a akutních potíží i každodenním mazáním nic nezkazíme. Často nám koně sami napoví, jestli pravidelné mazání je třeba. Sami si totiž zpracovávají při potřebě korunky zuby nebo jinými ostrými předměty. Vidět jsou pak ošoupaná, často bílá místa na koruně.

„Je to víc, než jen kroužek ježdění“

„Je to víc, než jen kroužek ježdění“

Lukka je jeden z našich nejstarších školních koní. Pyšných 26 let ji jsou, ale je stále fit a k mání pro ledacos. Mohla by mluvit nebo psát, by nám určitě ze svého života hodně vyprávěla… Třeba i to, že ježdění je daleko víc, než jen se vozit na koních. Že stimuluje tělo jako například koordinovaný pohyb, správné držení těla nebo schopnost pohybu v rytmu, je ještě pochopitelné. Zvláště  když bereme v úvahu, že koňské a lidské tělo jsou v úzkém spojení  a potřebují obě směřovat ke zdravému biomechanickému pohybu. Pohyb, který co nejméně omezuje a poškozuje tělo či páteř člověka.

Ta část ježdění, která už není tak očividná, spadá do sociální sféry. Na úspěch či neúspěch jsou vždy dva, kteří se potřebují domluvit jako tým. Přitom je důležitě, abychom se učili jasně vyjadřovat, co chceme, co potřebujeme a co cítíme. Jen tak má partner  – kůň – šanci pochopit, co po něm žádáme. A to začíná často už při jednoduchém vodění nebo práci ze země.

Další skvělá schopnost, je schopnost naslouchat. Mladý člověk se učí, co se jeho koníkovi líbí, co méně, jaké má osobní potřeby a  kde a kdy je třeba brát na něj ohled.

K tomu, abychom tvořili s koněm tým, potřebujeme nejen tělesný vývoj a znalost  nějaké techniky či zručnosti,  neméně důležitý je  vývoj vlastní osobnosti a sociálních schopností. Ježdění je prostě jedn z mála sportovných disciplín  ‚all inclusiv‘.

Nakládání do vleku

Nakládání do vleku

Je to věčné téma, diskutované mnoha ‚horsemany‘ a vyvolávající stresové chvíle u majitelů koní: Nakládání do přepravníku. Přitom existuje pár užitečných rad, které mohou nám i našim koním celou záležitost alespoň trochu ulehčit. Řídíme-li se zásadou, že když je úkol moc těžký, rozdělíme ho na lehčí menší úkoly, které vytvoří postupně celek, můžeme přistupovat k nakládání dobře připraveni a s větším klidem.

Problémová zaležitost číslo jedna: úzky prostor. Koně jako zvířata prchající neradi lezou do úzkého prostoru, který jim přirozeně brání utíkat od nebezpečí. Uzký prostor můžeme cvičit třeba mezi dvěma plachtami. Napřed bude prostor tak široký, aby ho dotyčný kůň zvládl, pak jej postupně zužujeme. Důležité přitom je, aby kůň uličku nejen proběhnul. Potřebuje vše zvládnout s klidem, s prohlédnutím okolí a častým zastavováním. Jen takto přehodnotí nebezpečnou situaci.

Druhá zásadní věc je podlézání a pohyb nad hlavou. Někteří koně opravdu řeší věci nad sebou až moc. Především pokud se jedná o plachtu nebo nízkou střechu v koněbusu. Postupně můžeme i tohle cvičit, napřed třeba jen s tužírkou, pak s ručníkem, plachtou nebo drenážní trubkou… Fantazii se meze nekladou.

Výhodné může také být, když se kůň seznámí s nepevným povrhem. Houpačka, matrace nebo gumová podložka mohou být užitečné.

Poslední bod, který dělá koním často starosti, je couvání, a tím možnost z přepravníku zase vyjít. Couvání lze cvičit na různém povrhu, z kopce, do kopce, do zatáčky nebo přes kavaletku – hlavně pomalu, s hlavou nízko a krok po krůčku, s možností kdykoliv zastavit.

S takto připraveným koníkem můžeme být o trochu méně nervózní, když dojde k nakládání  do skutečného přepravníku. Nakonec je to výhra i z dalšího důvodu, a to proto, že náš  kůň se nakazí stejně tak naší nervozitou, jako i naším klidem a nadhledem.